BILLE, NEBOJÍM SE
"Čau miláčku" pozdravím Billa a dám mu letmej polibek na rty "čau kočičko kam si dala ty cdčka?" "jej já nevím" řeknu a provinile se usměju "krucinál proč si nemůžež zapamatovat jednu věc jdu za bráchou čau" naštve se Bill veme mikinu a míří ke dveřím "Bille" zakřičím na něj. Otočí se a znuděně na mě kouká "slíbil si mi dneska tu pouť" "já vím a ty si mi slíbila ty cd" "proč musíš za Tomem?" "potřebuje něco probrat" "jo a, která písnička je to tentokrát?" "co?" zeptá se Bill a kouká na mě jako kdybych spadla s Nusselskýho mostu... "co?co? to se mě jako ještě ptáš minule si za ním musel kvůli jakýsi písničce a trvalo ti dvě hodiny než si tam došel by mě hodně zajímalo s kým a kde si ty dvě hodiny byl" řeknu rozčileně a hodím po něm bundu "narozdíl od tebe s nikým nikde" odvětí Bill klidně a uhne padajíci bundě. "Vypadni pryč, nechci tě už v životě vidět" "neboj ja tebe taky ne"odsekne a třískne dveřmi...Rozbulím se, popadnu mobil a volám Klárce."Ahojky Klári jag je??" "super sem v aquparku a du na dost drsnej tobogáč hele ja ti pag brnku musím Tom už mě tu škube za ruku" "počky, ty si tam s Tomem??" "jo proč?" "jen tak tak jo čau" "čáááu" rozloučí se Klárka a mě málem upadne ucho jak do teho telefonu zařve. Kouknu na hodinky a zjistím že je už půl třetí tak rychle popadnu bundu a kabelku a mažu do nemocnice. Do nemocnice dorazím ve tři a další půl hodinu mi trvá než najdu ordinaci doktora Jürgena Rütera. Nsměruje mě až sestřička "děkuju ste hodná" "prosím slečno, ale pan doktor tam má teť pacienta tag vydržte nebo zaklepte" přikývnu a sestřička odcupitá pryč. Po chvíli čekání se zvednu ze židle a zaklepu, doktor Rüter otevře v mžike a gestem ruky mě vyzve dál. "Dobrý den" "ahoj Lucko" pozdravý ja se nasměruju ke stolu kde mě čeká překvapení "Bille co tu děláš" "Lucie měla byste se posadit" přeruší mě doktor, položí mi ruky na ramena a nasměruje mě k židli lapnu na židli a koukám na Billa, kterej nemá veselej výraz ve tváři. "Lucie nemám pro vás veselé zprávy "začne doktor svůj proslov "Vaše aorta" pokračuje ale větu nedokončí, protože ho přeruší Bill. "Doktore nedávejte jí to po kapkách a řekněte jí to" zoufale kouknu na Billa ten to už nevydrží "Lucinko ty umí" "ráš" dořeknem společně. Tahle věta mi prolítne hlavou snad tisíckrát a beztag si nic neuvědomuje. Tolikrát sem uvažovala o tom co je po smrti a co je to vlastně život a teť se dozvím že umírám...Moje hlava to nechápe vždyť je mi šestnáct jak můžu umírat v šestnácti můžu umřít, ale umírat? "Bille miluju tě" jediná slova na, která se zmůžu. Bill mi utře slzy a políbí mě, vyvlíknu se mu z obětí a odejdu....Jdu do parku sednu si na lavičku na, kterou zme z Billem vyryli "NLB" vytáhnu z kapsy dopis, kterej sem měla pro něj a škrtnu poslední dvě věty a napíšu místo nich jedno jediný slovo."Nebojím se". Pak si sednu a koukám nepřítomě před sebe...po nějaké té chvíli ke mě jde Bill pomalími dlouhýmy kroky..podám mu dopis, Billovy lítaj po papíře ty jeho krásný hnědý oči, když ho dočte roztrhá ho na malinkatý kousíčky a vyhodí je do vzduchu. Kousky papíru letí k zemi jako první zimní sníh, koukám na ně jak padaj na mokrou trávu a mizí...Bill mi dá pusu na čelo a pošeptá mi jednu větu pak se otočí a pomalími kroky jde svou cestou. "Bille odejdu bez pláče" "slibuju" zašeptám do ticha...
Ahoj Bille jseš fakt super spěevák jmám otebe cd a jemi 18 let abis sis nemislel že jsem malí fracek ahoj Bárbí.